Stará rodina, druhá část pentalogické kroniky rozkladu "starých rodin" (Fany, Stará rodina, Dědicové, Matky a dcery a rukopisné torzo Babylón), představuje jeden z vrcholů české realistické prózy. V románu, odehrávajícím se před 1. světovou válkou, podala spisovatelka obraz mravně, citově i hospodářsky rozvrácené rodiny, ovdovělého otce a jeho čtyř synů citově si lhostejných a poznamenaných vzájemným odcizením. Odsoudila v něm nejen měšťácký způsob života, ale především měšťáckou morálku a myšlení. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR