Román, vydaný po prvé r. 1901, je třetím dílem součas. pokrokového dánského realisty. Odehrává se v 2. pol. 19. stol. v bornholmském městečku: na příběhu tragického rozpadu proletář. rodiny ukazuje spisovatel jednak nezlomnou vůli pracujících lidí odolávat nárazům života, jednak sarkasticky kritisuje pokryteckou maloměstskou honoraci a její touhu zdát se lepší, než ve skutečnosti je. Ironickým vylíčením okázalé oslavy Dne ústavy naznačuje tehd. polit. situaci Dánska, kde za vlády Kristiána IX. byli děln. předáci a pokrokoví liberálové nejkrutěji pronásledováni. Vlastním obsahem románu je hluboká charakteristika a sociální a lidské pochopení tragiky jedné bornholmské prolet. rodiny: Matka - rázná pracovitá žena, z hořkosti z prožitého utrpení a křivd má pro své okolí jen zlá slova a rány a je za to "spořádanými" rodinami odsuzována, zatím co sympatie veřejnosti jsou na straně jejího slabošského muže opilce, jenž je oblíbenou směšnou figurkou městečka a žije z ženiny nekonečné dřiny. Teprve jeho smrt je pro ženu počátkem nového života a sblíží ji i se synem, který se z tuláka a darebáka stává pracovitým dělníkem a počíná se třídně uvědomovat. Zdroj anotace: Národní knihovna České Republiky