V půvabné knížce vzpomínek je vyřčen hold novináře novináři, redakčnímu kolegovi, dávnému příteli. Tak, jak je zasažen dílem a osudem Oty Pavla autor knížky, tak je tomu v reminiscencích Arnošta Lustiga, který byl jedním z nejbližších generačních přátel a který byl vždy lidsky blízko, zejména když nevyléčitelná maniodepresivní psychóza vybírala svou daň. Druhé a třetí vzpomínání na setkání s Otou je Petra Haničince a Ondřeje Vetchého, kteří umocnili dílo v podobě mluveného-čteného a hraného slova. Vypráví o osudovém setkání herce a jeho autora. Podobně tomu je u režisérů, Karla Smyczka a Karla Kachyni, kteří přispěli k filmové adaptaci Pavlova literárního díla. A Jana Nedvěda inspiroval natolik, že zůstala píseň. Poslední dvě setkání jsou setkání se sportovci, o nichž podstatnou část života Pavel psal. V případě těchto dvou mužů Rudolfa Kučery a Alfréda Jindry šlo o neobyčejné osudy a osobnosti. Příběh prvního se promítl do povídky Haló, taxi. Knihu však již nestačil napsat, tak je tu alespoň stopa, kterou v životě Rudolfa Kučery zanechal Ota Pavel, o níž vypovídá tato kniha. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz