Kniha má hlubší zázemí v Preclíkově tvorbě a celoživotní práci, vyrostla bezprostředně z práce vysokoškolského pedagoga: Preclík, jak známo, vyučoval sochařství na fakultě výtvarného umění v Brně, kterou spoluzakládal a byl v letech 1993-1996 jejím děkanem. Kořeny této knihy sahají do školy Preclíkova učitele Josefa Wagnera, který kladl veliký důraz na portrét. Kniha představuje Preclíka jako vyzrálého sochaře a spisovatele, v jeho bytostné odvaze klást si nové a neobvyklé úkoly a dobývat pro sebe nové oblasti a terény, vypráví o jeho odvaze, kterou osvědčil už na sklonku padesátých let, kdy vytvořil řadu podobizen členů české avantgardy. Jistě lze toto dílo chápat též jako sochařův návrat k portrétu, či spíše snad jako svědectví o neustálé přítomnosti portrétu v jeho tvorbě. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU