Román, který byl původně psán jako filmový scénář (film, k jehož natočení nedošlo, měl se jmenovat "Baron Prášil"), je v podstatě satirou na českou agrární buržoasii 20. let a na pozůstatky feudálního světa. Hlavní hrdina, bělogvardějský kníže Megalrogov, žije jako příživník na zámku zbytkového velkostatkáře Stoklasy. Snaží se udržet zdání šlechtického lesku, byť i vylhaného, a na nějaký čas se mu skutečně podaří podmanit si obyvatele zámku. Při vší své směšnosti je Megalrogov, v jehož charakteru se mísí rysy Dona Quijota a Dona Juana, postavou sympatickou ve srovnání s pokryteckým kořistníkem Stoklasou, intrikánským advokátem Pustinou a patolízalským knihovníkem Sperou, který má v románě úlohu vypravěče. V doslovu upozorňuje J. Mukařovský na význam, jaký román zaujíma ve vývoji Vančurova slovesného umění. Počínaje tímto dílem oprošťuje se Vančurův styl od patetické hyperboličnosti, stává se prostším, výraznějším a srozumitelnejším. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR