Jazz Q v sedmdesátých letech znamenali mimořádnou hudební jednotku, které se podařilo přes všechny restrikce a zákazy, šikanování a naschvály obhájit vlastní tvář hudby (jako třeba na Slovensku Collegium Musicum nebo později Fermáta), aniž by ztratili vlastní styl a udělali nějaké laciné kompromisy. Vedle odvážných progresivních postupů dokázali na koncertech vložit rockovou atmosféru a přidat vedle instrumentálních improvizací i výtečný zpěv. Jak zněly jejich koncerty v polovině sedmdesátých let dokumentuje právě tohle album. Zvuk alba není nijak mimořádný. Záznam nebyl pořízen záměrně vydavatelskou společností, aby se už tehdy eliminovaly rušivé prvky, které živé záznamy bohužel obsahovaly. Album je nadupané spoustou energie, ryzího muzikantství a úžasného hráčského souladu a lehkosti