Činohra z roku 1929, z doby prudkého rozmachu sovětského hospodářství v první stalinské pětiletce, bojuje satirou proti byrokratismu, sobectví a karierismu a patheticky oslavuje budoucí komunistickouspolečnost.Budovaníkomunismusymbolisuje ve hře stroj času, jímž chce vynálezce Čudakov se svými pomocníky urychlit přechod ke komunistickému zítřku. Přes všechny překážky, které jejich obětavému úsilí staví do cesty byrokratickýaparátPobědonosikova,podaří sestroj zkonstruovat. Na výzvu fosforeskující ženy, delegátky komunistické budoucnosti, odlétají v něm - vstříc komunismu - všichni opravdoví a upřímní budovatelé nové společnosti, zanechávajíce za sebousobce,lenochy,žvanily a jinéškůdce a příživníky. Tito lidé kapitalistického světa nemají místa v nové společnosti - to je hlavní myšlenka dramatu, vyznívající i ze závěrečné otázky, kterou si klade Pobědonosikov a na niž si sámodpovídá: "... cojste tímchtěli říci? Že mne a lidi jako já komunismus nepotřebuje?" (Podle předml.) - 16 m. 4 ž., kompars. Zdroj anotace: NKP