Na osamělém dvorci ztraceném v hlubokých litevských lesích se na přelomu léta a podzimu roku 1875 začíná odvíjet historie osudové epizody v životě Heleny Konwické, babičky, kterou nebylo autorovi dopřáno poznat a za níž podniká přes propast času svízelnou, avšak naléhavou pouť. Její výsledek - příběh tragického milostného vzplanutí třicetileté hrdinky k židovskému mladíku Eliášovi, zasazený do mikrosvěta upadající rodinné usedlosti, na niž jsou Helena s ovdovělým otcem Michalem nuceni se uchýlit poté, co jim byl jejich vlastní statek po porážce protiruského povstání z roku 1863 zkonfiskován - ožívá v Koniwckého podání jako podmanivý sled obrazů mistrně vystihujících vnitřní svět postav, tíživou dobovou atmosféru i divoký přírodní rámec děje. Autorova imaginativní rekonstrukce kraje vlastního dětství a osudů ženy, k níž se snaží proniknout uličkami času, strnulou představivostí, svou vlastní řekou bolesti, střídá tragické, romantické i nostalgické tóny, aby nakonec zůstala ve čtenářově paměti jako živý výjev zmizelého, a přece znepokojivě hmatatelného svět.a Přeložila Helena Stachová, 1. vydání. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz