Básnická sbírka jednoho z největších představitelů české poezie dvacátého století, která poprvé vyšla na počátku osmdesátých let.Ve vrcholné lyrické formě se Jan Skácel vrací touto sbírkou ke kořenům své tvorby, k poezii, která čerpá z návratu do dětství, z obrazů moravského venkova, ale i z podmanivých bilančních úvah. Básníkova poetika je hořce konejšivá ve svém smutku, ve zkoumání nelehkého bytí a jsoucna či lidského údělu, poznamenaného surovostmi a hořkostmi prožitého času. Přesto je tu ale ono úžasné skácelovské vzepětí, nezničitelná a nepoddajná odolnost vůči jakémukoli příkoří, která ho smiřuje se světem. Tato nezlomnost, síla a také laskavost vyvěrá ze šťastných vzpomínek na mládí, z návštěv důvěrně známých míst, mezi něž patří i až mýtické pole, „kde se říká na Dávném prosu". A především tu je znovu láska, plachá i naléhavá, skrytá v závějích i ve vinicích, zápasící s anděly i se spánkem včel. Zdroj anotace: NK ČR