Alfou i omegou Jemelkovy básnické sbírky jsou ženy. Ať už se jedná o jeho exmanželku, uhrančivou Juli nebo o náhodné známosti Hajnalku a Zošu.Své jepičí lásky autor většinou potkává za magických okolností, zjevujících se nečekaně z obyčejnosti a všednosti. Nejtíživější je pro básníka rozchod se svojí ženou, od níž se ne a ne odpoutat. Název sbírky není staromilským nostalgickým povzdechem nad osudem mužů nebo snad steskem po chlapech se syndromem supermuže s jedním Y chromozomem navíc. Absence opravdových chlapů je v tomto případě míněna jako synonymum pro úbytek mužů schopných vcítit se do ženy a pochopit ji. V obecném smyslu jako souznačné vyjádření pro nedostatek empatie vůbec. Zdroj anotace: Národní knihovna České republiky