V říjnu 1939 dokončil Josef Hora poému, v níž prostřednictvím příběhu nevšedního umělce zobrazil nelehký úděl národa, který se ocitl v bezprostředním ohrožení. Horova básnická povídka líčí osud fiktivního hudebního virtuosa Jana, který se po letech působení v zahraničí vrací do rodné země. Jde ovšem o návrat velice smutný, Janovi přátelé a známí již většinou zemřeli nebo opustili svou vlast a tak na něho dopadá bolest ze ztráty těch nejbližších. V těchto těžkých chvílích se Jan uchyluje ke vzpomínkám a ke svému nástroji, uvažuje o smyslu života a přemítá v symbolických, ale přesto zcela jednoznačných formulacích nad dobou, která přináší nesvobodu, válku, krutost a mnohdy i nečekanou proměnu lidských charakterů. Zdroj anotace: NKP