Suchý patří k básníkům, jejichž verše jsou zřetelně inspirovány rodnou krajinou, v tomto případě Vysočinou. Autor se cítí být pevně spjatý s přírodními krásami této oblasti, která pro něho představuje stálý zdroj obraznosti. Vychází také z venkovských námětů, které dokáže ztvárnit s neobyčejnou prostotou, přitom však s neokázalou metaforikou a velmi úsporným výrazem. Ožívá tak mýtus venkovského domova i selských kořenů jeho rodu, umocněný niternými prožitky z dětství a mládí. Výslednou spojnicí autorových životních i tvůrčích zkušeností je pak touha po harmonickém životě, která je patrná snad v každé jeho básni. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze