Ve 4 statích si autor všímá rozporu, který se v minulosti vyvinul mezi poměrem lidu, čtenářstva, k 3 spisovatelům tří rozličných dob rozvoje české buržoasie a mezi poměrem tehdejší liter. kritiky k nim. Na osudech jejich lit. díla ukazuje N. to, co dalo všem třem takovou moc a sílu ovládnout mysl lidu. Tyl byl oficiální kritikou (Arne Novák a j.) puncován jako sentimentální spisovatel a mučedník herec, ač byl celým životem a dílem bojovník a tvůrce. Hálek byl záměrně měřen s Nerudou, ač tu šlo o dva rozličné básnické typy, a Jirásek byl zprvu napadán církevní kritikou a pak záměrně umlčován buržoazní kritikou (Novák, Šalda) a opovrhován jako "jenom lidový, ne dost umělecký" spisovatel. N. stanoví dnes pro nás povinnost důkladně zrevidovat úsudky lit. kritiky a historie o těch, kdo nedošli jejich milosti pro podezřelou popularitu a oblibu v lidu. Závěrem N. hodnotí náš dnešní postoj k dílu Jiráskovu, jak jej na podzim r. 1948 vyjádřil prezident Klement Gottwald úvodem k široce rozvinuté jiráskovské akci. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR