Realistické psychologické povídky, kterými vrcholí a zároveň se uzavírá spisovatelčino starší vývojové období. V knize se zabývá typy žen minulosti, které jsou tragicky bezbranými obětmi svého buržoasního prostředí, výchovy a buržoasního názoru na ženu vůbec. Ukazuje, jak ženy, trpně citově připoutané jen k svému nejužšímu biologickému a rodinnému údělu chřadnou na tajná citová poranění v isolaci od života společnosti, bez vědomí vlastní funkce v něm, a jsou neschopny bránit se proti svému pohanění a zklamání z mužovy nevěry, protože v nich měšťácké manželství udusilo vědomí lidské důstojnosti a všechnu samostatnou aktivitu. (Podle J. Hájka: "Národní umělkyně Marie Majerová".) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR