Boris Licharev, Fučíkův poradce a přítel na cestách středoasijskými sovětskými republikami za jeho druhého pobytu v SSSR v letech 1934-1936, splácí svou poemou dluh příteli a hrdinovi, kterého všechen sovětský lid staví vedle slavných bojovníků Olega Koševého a Zoji Kosmoděmjanské. Po vzpomínce na osobní styky za putování krásnou sovětskou zemí v době hlubokého míru, zachycuje verši poslední dobu Fučíkova života, kterou on sám tak věrně vypsal v "Reportáži psané na oprátce". Báseň v závěru vyjadřuje lásku k všemu československému lidu, jemuž Rudá armáda přinesla v slavných květnových dnech svobodu a který věren odkazu Julia Fučíka bdí nad zachováním míru pro všechny dobré lidi světa. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR