Sbírka veršů, představující moderní meditativní poezii bez rýmů a rytmu a s řadou civilizačních obrazů. Autorka zde, evokujíc v názvech balady a litanie, vyslovuje básnickou představu o člověku jaký je, jaký tvoří svět,přičemž některé verše se dotýkají i naší poválečné současnosti (A pohádku jsme povídali o tom, že jsme malí, / malí a nic nám po něm není, / po světě /... A obehnali jsme jej dráty svého štěstí / s elektřinou samoty / a vykázalijsme z něj strach a všechny / minulé lásky / a paměť přinutili lehnout k nohám a nevýt ani / za měsíčních nocí / a přizvali jsme svoje mrtvé k mlčení). Zdroj anotace: Národní knihovna ČR