Monumentální, šestidílná povídková freska ze sovětských trestných táborů pokračuje dvěma tituly, které přidávají nové úhly pohledu na život v nich, permanentně na hranici smrti a daleko za hranicí lidství. Soubor Vzkříšení modřínu přináší několik desítek povídek, jejichž společným jmenovatelem je vůle k přežití. Podobně jako výhonek modřínu, prorážející zmrzlou chudou půdou, nacházejí postavy těchto minipříběhů (lidé, ale i zvířata) onu jedinou rozhodující kapičku síly k náznaku vzdoru, k pokusu o útěk nebo jen k autentickému gestu - síly, která pomůže nepřetrhnout tenkou nit, spojující se světem živých. Protipól k této, v kontextu Šalamovovy epopeje téměř poeticky laděné sbírce, tvoří pátý díl, nazvaný Črty ze zločineckého podsvětí. V něm autor důsledně strohým, reportážním jazykem vykresluje nelichotivou charakteristiku světa zločinu - světa, jehož představitelé ve stalinských lágrech tvořili vůči vězňům politickým jakousi privilegovanou, krutě nebezpečnou vrstvu. Šalamov věcně popisuje poměry a pravidla kriminální galerky, přičemž průběžně a rozhodně polemizuje s romantickým nátěrem, jímž nejrůznější zločince často opatřuje krásná literatura. Zdroj anotace: Národní knihovna České Republiky