Děj syrové novely je zasazen do přelomu 40. a 50. let 20. století, kdy v Brazílii vládla formální demokracie, v praxi ale byla v rukou politických dobrodruhů, kteří si pro své cíle neváhali najímat placené zabijáky. Tím je i titulní antihrdina, oficiálně seržant vojenské policie, jenž má za úkol dopravit zajatce, politické rukojmí, do sídelního města. Drtivou většinu knihy tvoří jeho monolog, v němž takřka bezmyšlenkovitý proud vědomí těká od tématu k tématu a jakoby mimochodem skládá obraz cesty plné krve a brutality, ale především portrét Getúlia samotného - amorálního primitiva schopného největších surovostí, poživačného a chvástavého, na druhé straně ale i absolutně přímočarého, osobně statečného a svým způsobem věrného až k sebezničení. V polovině cesty se totiž seržant, který mezitím svého zajatce krutě zmrzačil, dozvídá, že situace se změnila, splnění úkolu je nadále nežádoucí a nejlepším řešením by byl útěk. Getúlio si ale jako polodivoký pes nedovede představit, že by neprovedl příkaz pána, a v cestě pokračuje proti všem... Novela je mrazivým obrazem dobových poměrů v zemi, ale i psychologickou sondou pokřiveného charakteru, nesporné mužnosti až hrdinství, ale ve své nejodpudivější podobě. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR