Disertační práce se zapisuje do problematiky koordinace dopravního a územního plánování v rámci úsilí o tvorbu plnohodnotného městského prostředí i heho obrazu. V návaznosti na klíčovou roli veřejné dopravy při utváření většiny tradičních měst se i dnes opět nabízí cesta, jak prostřednictvím urbanismu podporujícího roli veřejné dopravy ovlivnit dělbu přepravní práce ve městech, vedoucí ke zmírnění intenzivního provoru automobilů. Veřejná, zvláště kolejová pouliční doprava, by se měla znovu stát reprezentativní složkou veřejného prostoru, odpovídající jejímu významu v životě města - tedy i jednoduše a bezpečně přístupnou, dobře čitelnou a pohledově příjemnou pro pěší v okolí každé jednotlivé zastávky. Paradoxně velmi podporovaná veřejná doprava během éry plánovaného hospodářství tyto vlastnosti ale zpravidla postrádala a její používání se naopak stalo symbolem nutnosti, což se od následného uvolnění poměrů projevuje zřetelnou změnou preferencí ve prospěch automobilu. Je nyní důležité, skrze vhodný způsob rozvoje měst a jejich částí, neodmítat dosud přítomnou tradici v používání veřejné dopravy, ale naopak se snažit na ni co nejlépe navázat. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně