Deset prostých povídek čerpaných z důvěrného styku s přírodou a novým člověkem v rozsáhlé oblasti SSSR, Kazachstanu. Do země, která byla donedávna neplodnou pustinou a stepí, pronikají těžce geologové a nalézají pod jejím nehostinným povrchem nesmírná bohatství nerostná. Za nesnadných pracovních i přírodních podmínek mizejí poslední bílá místa z mapy Kazachstanu, poušť protkávají silnice, železnice, telegrafní linky a zavodňovací kanály, otvírají nebo rozšiřují se doly, vyrůstají závody. Socialismus přeměňuje tvářnost země i člověka. Z kočovníků-analfabetů stávají se usedlíci a uvědomělí sovětští lidé, prokazující denně svým zápalem a drobnými i velkými hrdinskými činy práce svůj přerod v socialistického člověka. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR