Román je psán "pro děti lidí, kteří nikdy nebyli dětmi" a vypráví o hrozné bídě chlapců, které nezaměstnanost rodičů již od dětství nutí, starat se o sebe samy, hladovět, krást a marně toužit po práci. Vůdcem skupiny je Gineto odvážný chlapec, který neváhá zastat se slabšího a pomoci ještě ubožejšímu, postaví se proti vykořisťovatelům. V nejvyšší nouzi organizuje tlupu dětí, s nimiž krade uhlí, cihly, pomeranče. Nakonec je chycen a uvězněn. Marně čeká, že jej druzí vysvobodí. Ti odcházejí s rodiči jinam: cihelny, rozestavěné na březích říčních ramen, likvidují: byly pohlceny velkými továrnami. Román je smutnou historií života chudých Portugalců, obětí Salazarova fašistického režimu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR