Anonymní hlavní hrdina románu vypráví příběh, v jehož průběhu postupně nahrazuje určitou intelektuální rozpolcenost nutkáním uskutečnit výjimečný skutek. Tyto popudy dovedou protagonistu až do extrémního stavu, který vyvrcholí chladnokrevným zabitím otce. Nyní si vybavuje, patrně kdesi v léčebně pro duševně nemocné, vzpomínky na dětství, v němž se zrodily zárodky nenávisti k otci, kterého nesnášel a nemiloval. Opačného citu byl naopak schopen vůči své matce, která však již v jeho deseti letech zemřela. Ústřední postava dále rekapituluje svůj životní osud, dokonce obhajuje své postoje a názory i dlouhými pasážemi ze svého nedokončeného literárního díla, které je zde citováno v plném rozsahu a zastupuje tak svébytný útvar "románu v románu". Intelektuální rozpravy, jež vede pravděpodobně se svou psycholožkou, pak vsouvají do těchto dialogů nejrůznější náboženská, filozofická a literární témata, jimiž se pokouší pochopit a patrně i trochu ospravedlnit podstatu zla. Autorova próza se tak stává jakousi koláží, v níž se střídají hluboké reflexe o lidské duši, úvahy o existenci a smrti nebo i poněkud škodolibé glosy hledající souvislosti s oidipovským komplexem. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR