Koncepce Friedricha Nietzscheho obsahuje některé zásadní rozpory. Důležitým vodítkem ideového systému totiž bylo umění, jedná se o jakési zrození filozofie z ducha umění. Právě optika umění mu pomohla dospět k náhledům, jejichž neslučitelnost filozofii dodnes pobuřuje. Z tohoto ideového východiska Kouba interpretuje vnitřní rozpornost klíčových témat autora Zarathustry (tragické myšlení, morálka, pravda, vůle k moci, křesťanství a nihilismus). Německý myslitel svými stanovisky vymezuje základní možnosti bytí ve světě. Nechápe skutečnost jako příležitost k nalezení, uplatnění a upevnění obecného postoje. Jednotlivé kroky, lépe řečeno obraty, jeho myšlení rozehrávají nezaložený, ale soudržný prostor. Nezaloženost tohoto prostoru znamená, že se může rozpadnout, nesleduje-li pohyb v něm určitou logiku. Právě při hledání této logiky se ukazuje: obraty a zvraty v Nietzscheově myšlení nejsou nahodilou svévolí, nýbrž mají vlastní zcela specifickou přísnost. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz