Úvodní studie interpretuje význam krásy v Solovjevově koncepci a ideovou strukturu jednotlivých estetických spisů. Výklad italské teoložky doplňují tři základní estetická pojednání ruského mystika (Krása v přírodě, Obecný smysl umění, Smysl lásky). Krása v přírodě zdůrazňuje historickou úlohu krásy a umění pro uspořádání skutečnosti ve smyslu realizace božského principu v přírodě. Porozumět tomuto vznešenému poslání umožňuje pouze adekvátní myšlení o smyslu života a dějin. Obecný smysl umění zkoumá vztah mezi přírodní a uměleckou krásou. Umění zpředmětňuje duch a zduchovňuje hmotu, čímž smiřuje jejich vzájemné protiklady. Závěrečné dílo definuje podstatu a význam lásky coby základní síly dějinného vývoje. Láska totiž zosobňuje jedinou sílu uskutečnění dějinných cílů. Umožňuje obnovu Božího obrazu prostřednictvím procesu integrace lidského bytí z hlediska individuálního, společenského a univerzálního. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz