Ťoma-Garin vypráví o svém dětství, které prožil v polovině minulého století v přímořském městě Oděse. Otec byl důstojníkem, bydlili v domě uprostřed nádherné zahrady. Chlapec prožil mnoho příhod, dětských radostí i žalů, pocítil i hořkost provinění, když podlehl strachu a vyzradil řediteli gymnasia chlapce, který se dopustil přestupku; citlivé svědomí mu nikdy nedalo na toto provinění zapomenout. Když propadl při zkouškách, vypil roztok ze zápalkových hlaviček. Teprve v utrpení poznává, jak miluje život, jak má rád matku, lidi. Gorkij o Garinovi řekl: "Rád potěšil, rád rozdával dárky a vůbec dělal lidem rád jen přijemné." A Ťomovo dětství je jedním z těch radostných dárků, které dal Garin svým současným i dnešním čtenářům... Zdroj anotace: Národní knihovna ČR