Čtvrtá básnická sbírka Jakuba Řeháka je netradičním, svébytně pojatým portrétem současných městských obyvatel. Je prostor města ideálním místem k bytí? V básních Jakuba Řeháka, napsaných se smyslem pro hlubokou obraznost, je tento dotaz klíčovým signálem, který neúprosně diagnostikuje lidi, zasazené do prostředí, v němž prožívají své city a životy. V prudkém rytmu se tak otvírají vhledy do městských center, periférii i potrubních sítí, ale i k dopravním prostředkům, k technickým vymoženostem, ke všemu, co člověka obklopuje, co ho svazuje, determinuje a určuje charakter jeho existence. Vedle několika intimních aspektů především básník rozehrává naléhavou partii, v níž proti dravé atmosféře metropolí stojí spíše jako bezbranní pěšáci pasivní a odevzdaní obyvatelé, mnohdy se podobající statickým přízrakům. Básníkova mimořádná imaginace tak zcela zásadně mění realitu v představy, kde vládnou prázdnoty ulic, "zahradnictví bez zahradníků" a odkud láska definitivně vyprchává. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze