Sbírka originálně pojatých textů básníka a výtvarníka Michala Matzenauera připomíná jízlivé panoptikum, jehož obrazy procházejí napříč dobou a nastavují mnohdy nemilosrdné zrcadlo české povaze. Zdánlivě bezstarostným, ledabyle odhazovaným tónem a se schopností soustředit se na běžné epizody i dějinné útržky vystavuje autor mnohdy nelichotivou známku současné české společnosti. Jeho melodie působí naoko odlehčeně, nicméně ze zahraných akordů často mrazí. Třeba když jáchymovští "radioaktivní muži" scházejí do úrodného údolí nebo když průklepáky evokují dobu samizdatů, která se možná co nevidět vrátí, neboť z reminiscencí na "pohlazení pendrekem" a také z dnešní přítomnosti běhá mráz po zádech. Jsou to básně o smutných záležitostech, i když jsou podány s jakousi falešnou hýřivostí. Básně o tom, že i dnes "učitelé bojují se svým svědomím", když mají žákům vykládat o diktátorech, kteří ve dvacátém století "povraždili a pobili / miliardu mužů žen a dětí". I proto "něco jako havrani" neustále naleptává lidské sny temnou předtuchou, které nelze uniknout. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze