Studie mapuje vývoj pojetí inteligence a definuje sedm relativně nezávislých druhů inteligence.Inteligence zosobňuje schopnost řešit problémy nebo vytvářet produkty, jež mají v jednom či více kulturních prostředích určitou hodnotu. Jedná se tudíž o mnohem širší a univerzálnější soubor schopností, než jaký bývá tradičně zkoumán - zahrnuje veškeré oblasti lidského myšlení. Autor využívá dané definice biologických a antropologických objevů ke stanovení kritérií inteligence. Výzkum vrcholí prokázáním existence sedmi relativně nezávislých druhů inteligence (tj. jazyková, hudební, logicko-matematická, prostorová, tělesně-pohybová a dvě formy personální inteligence), kterými jsou lidské bytosti nadány v různé míře. Americký profesor usiluje o přehodnocení podstaty současné pedagogiky - vzdělávací soustava by se měla přizpůsobit potřebám inteligence jednotlivých žáků. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze