Coltelliniho libreto je postaveno na nevyčerpatelném motivu, jaký nabízejí vztahy mezi mužem a ženou. Dva páry – šlechtická vdova a její aristokratický nápadník na jedné straně, a dvojice jejich sluhů na straně druhé – se milují a žárlí na sebe, chystají si různé zkoušky, rozcházejí se a udobřují, až dospějí v závěrečnému kvartetu k poznání, že „kde je láska, je i žárlivost“ a zábava končí; jak to s nimi bude dál už by možná bylo na jiný operní žánr. Ve hře jsou obvyklé rekvizity i gagy – milostné dopisy a převleky, nedorozumění i vyhrožování sebevraždou. Mazaný sluha dokáže radit pánovi, ale ve svém vlastním soukromí naráží na svou ještě mazanější partnerku; zamilovaný hrabě má tu smůlu, že jeho vyvolená už má jedno manželství za sebou a ví mnohem lépe než on, co chce. Je tu Vespettino přestírané milostné vyznání, Patriziova scéna, v níž kuje intriku, Claricino lkání nad domnělou Oraziovou zradou i Oraziovo zoufalství; komediální element se pojí s parodií na schemata opery seria