Většina děje se odehrává ve fiktivním přímořském městečku v nejsevernějším Norsku, kam před rokem přijela pětatřicetiletá Liv sloužit jako evangelická farářka. Sledujeme ji v krátkém časovém úseku mezi chvílí, kdy ji po nedělní bohoslužbě přivolají k případu sebevraždy místní mladé dívky, a jejím pohřbem, v jednom týdnu dlouhé severské zimy zde na konci světa. Díky této události je Liv konfrontována s pocitem, že selhává jako ta, která by měla být lidem nablízku, naslouchat, sdílet a postřehnout, když potřebují pomoci, protože sebevraždu spáchala před časem i její blízká přítelkyně a Liv se s tím dosud nevyrovnala. Autorka reprodukuje průběh hrdinčina vnitřního dialogu, zdánlivě nesystematický,needitovaný proud vzpomínek, pochyb, tázání - tak, jak v průběhu běžné denní činnosti člověk opravdu přemýšlí - o tom, co jej zasahuje bezprostředně a k čemu se vrací cyklicky, nutkavě, bolestně. Román je především o funkci slov, o porozumění slovům, rozdílném chápání slov. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz