You must sign if you want to create new comments.

• Příběh o "zapomnětlivé a pološílené" Jane patří mezi stěžejní díla v poměrně postarším žánru, který nazýváme psychologický román. Kniha je určená především pro ženy, které dokáží s postavou Jane sympatizovat mnohem lépe než muži. Děj příjemně utíká, člověk čte a už je v půlce knížky, ale pravda je, že některé pasáže jsou občas zbytečně natahované. Musím ocenit vnitřní monology Jane, které mě uvrhovaly ve stejnou zmatenost jako jí. Chvílemi jsem uvažovala nad tím, jak bych se chovala já, kdybych zapomněla, kdo jsem. Jak se jmenuju, jaká je moje oblíbená barva a skupina. A také - a to především, že mám dceru a manžela. Jedna věc je jistá, kniha je napsána velice realisticky a Jane není žádná superhrdinka, jak se v poslední době často u hlavních postav stává. I přesto tato obyčejná žena dokáže odhalit děsivou pravdu. Více: http://presage.blog.cz/1205/jane-utika

  6.6.2012, source: čtenář Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích

• Kdybych měla říct jedno slovo, které by vystihovalo celou knihu, nevěděla bych.. ale sousloví "Naprosto nekonvenčně trhlé". Jo, to by docela odpovídalo. Douglas Adams je prostě spisovatel, který píše přesně to, co ho napadne. A jeho napadaj samý nesmyslný věci. O to komičtěji pak vše působí. Samozřejmě, že se stane, že někdy je to tak přehnaně vtipný, až to vtipný neni, ale to je tak desetina celé knihy. Občas jsem si prostě řikala, ježiši, jakou trapárnu to čtu, ale zbytek času jsem se válela smíchy a pořád jsem něco někomu předčítala. Kámošku jsem několikrát dostala do kolen, že mi pak při biologii pořád koukala přes rameno a obě dvě jsme si vysloužili úkol navíc. (:D) Co je poměrně zvláštní.. děj rychle ubíhá, pěkně se čte, ale ty stránky vůbec. Kolikrát jsem si říkala, to jsem přečetla už aspoň deset stránek a chyba, přečetla jsem jenom dvě. Více: http://presage.blog.cz/1205/dlouhy-temny-cas-svaciny-duse

  6.6.2012, source: čtenář Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích