V zimě 1942 se hlavní část německého kavkazského seskupení, tvořená 17. armádou, stáhla do kubáňské oblasti, odkud měla na jaře příštího roku vyrazit do nového útoku, jehož hlavním cílem bylo dobytí naftových polí v Baku. Vrchní velení wehrmachtu se však rozhodlo odeslat většinu tanků z uvedeného regionu k Donu, což využili ruští generálové k tomu, aby do tohoto prostoru převedli další posily včetně těžkých zbraní. I z tohoto důvodu nedošlo k plánované ofenzívě, ale k porážce německých vojsk, která byla nucena stáhnout se na krymský poloostrov. Jejich příslušnici, mezi nimiž byl i šikovatel Erich Breitner, už tušili, že právě tady dojde k rozhodujícímu střetnutí, ve kterém budou mít vzhledem k naprosté převaze a síle Rudé armády jen velice nepatrné naděje na úspěch. Tyto předpoklady se pochopitelně potvrdí a situace se pro německé síly stává brzy beznadějnou. Pro obklíčené a oslabené zbytky jednotek je tak jedinou možností záchrany evakuace po moři. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz