Ve své tvorbě zároveň autor nezapře své literární vzory či lásky: Jaroslava Haška, Václava Hraběte, Fr. Gellnera. Nejosobitějším rysem této poezie je pak básníkovo svérázné vidění světa, a to i po formální stránce: autor jako by žehnal všem odpadlíkům na periferii života, cítil porozumění pro všední lidské radosti, které se většinou odehrávají v hlubokém souznění s okolní přírodou, a zároveň se pokouší odolávat všem režimům a zůstat pokaždé svůj. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze