V poměrně krátkém časovém rozpětí (1817-1818) došlo na různých místech (Dvůr Králové a Zelená hora u Nepomuku) k podivuhodnému nálezu dvou rukopisů, které vypadaly jako zlomky pergamenových kodexů vytvořené v 9. a 13. století. Obě tato díla čerpala náměty z dávné české historie, navíc byla komponována převážně v lyricko-epické formě a snažila se tak dokázat, že i v raném středověku existovala v českých zemích vyspělá kultura, založená na svébytném jazykovém a stylistickém vybavení. Výsledným tvarem vykazovaly totiž rukopisy podobu s nejstaršími útvary evropské poezie. Jejich na první pohled zcela autentická starobylost však byla dílem dvou autorů obrozeneckého hnutí, Václava Hanky a Josefa Lindy, kteří ve snaze posílit národní uvědomění i sebevědomí tyto padělky, o jejichž pravost se dlouhá léta vedly spory, vytvořili. Díky jejich vlasteneckému úsílí však na druhé straně vznikly cykly, které svým celkovým zpracováním ovlivnily umělecký, společenský i politický vývoj české společnosti a dodnes zaujímají v našich literárních dějinách nepřehlednutelné postavení. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz