Hrdiny příběhu jsou němečtí vojáci, kteří tvořili posádku tanku, který se zúčastnil bojů v rozhodujícím střetnutí na východní frontě. Jedním z nich byl i sám autor, tehdy dvacetiletý mladík, který byl po obsazení Dánska odveden do německé armády. Jako zběh skončil v koncentračním táboře a později byl zařazen do trestanecké jednotky, která bojovala i u Stalingradu. Ve svém díle soustřeďuje pozornost až na druhou fázi bitvy, kdy sovětská vojska na podzim r. 1942 přecházejí do protiofenzivy a Němci jsou obklíčeni. Ocitají se v mezní situaci, na minimum klesá jejich bojová morálka. Nemyslí již na vítězství a slávu, ale ovládá je jen myšlenka na záchranu holého života. Trápí je nedostatek potravin, teplého ošacení i léků. Neúspěchem skončí i pokus osmi set vojáků probít se k německé frontové linii pod vedením generála Augsberga. Děj románu je přerušován krátkými kapitolami, ve kterých autor uvádí citáty z projevů a rozkazů vůdčích osobností Třetí říše a připomíná některé činy představitelů SS, které dokumentují zločinnost fašistického režimu. Próza je otřesně působícím autentickým svědectvím o hrůzách válečných bojů. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz