Práce předního divadelního historika sleduje vývoj novodobé české divadelní kultury od prvního českého představení "Knížete Honzíka" r. 1771 v Kotcích až po uzavření Teissingrova divadla v Praze roku 1824. Autor zahrnuje do svého pohledu na divadelní dějiny všechno, co se událo v té době v Čechách a na Moravě na divadle profesionálním i ochotnickém, v činohře, opeře, operetě, baletu i v divadle loutkovém. Hlavní význam práce je v bohatství a autentičnosti shromážděného faktického materiálu; zvláště cenné jsou nově objevené doklady o censurní praxi pojosefínského období, dokumenty o sociálním postavení herců, nové materiály z tehdejšího tisku českého i německého. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR