Uvedené dílo náleží do středního období Horatiovy tvorby (napsané v letech 24 a 20 př.nl.). Horatius je jedním z mála římských básníků, který se tak hluboce zabýval otázkami poetiky. Jeho poetika se opírá o dílo helenistického teoretika Neoptolema z Paria, které se nedochovalo. V poetickém rouchu Horatius formuluje základní požadavky na umělecké dílo, jímž je: dokonalé zvládnutí formy, pravdivost obsahu, představa poezie jako nástroje poznání, etické poslání díla ve smyslu společenské odpovědnosti. Horatius je teoretizující básník, přechází od jednoho tématu k druhému s obdivuhodnou lehkostí, směšuje svá pozorování s předpisy, balancuje mezi vázaností a volností, mísí příjemné s užitečným, ale i vážné s komickým. Postavení tohoto díla v dějinách evropské literury je něčím unikátním. Nové, paralelní vydání vychází z několika kritických edic a interpretace sporných míst se nutně neřídí vždy předkládanou variantou originálu. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz