Autor prochází celou Gogolovou tvorbou a upozorňuje na její charakteristické rysy: hluboký realismus, lidovost, národní svéráznost, vlastenectví, lyrismus, melodičnost. Ukazuje, jak osobitost Gogolova genia - jazykem komedievyprávět tragedii své doby - dokonale odpovídala potřebám epochy, poznamenané rozporem mezi mohutností Ruska, jež se tak výrazně projevila za Vlastenecké války 1812, a jeho tehdejší sociální a politickou zaostalostí. "Gogolův'vítězný smích' byl projevem přitakání duchovní zralosti Ruska, projevem toho, že Rusko si uvědomilo svou historickou úlohu a že proto dovede ostře a nemilosrdně odsoudit všechno, co není v souladu s posláním národa, který jepovolán k velkému a dějinně závažnému životu." Zdroj anotace: NKP