Láska představuje boží bytost, jež proniká k člověku a hledá člověka pro Boha. Je však pouze jedna, neboť vzájemná mezilidská láska participuje na této boží lásce. Čištěním a tříbením se lidská láska dále mění, roste, stává se průzračnější a tak i boží. Jediný rozdíl nespočívá tudíž v "bytosti" lásky, nýbrž v jejím chápání. Dánský mystik zdůrazňuje, že pro člověka je láska nezbytností. Veškerá lidská láska podléhá klasickému měřítku v podobě principu "milovat bližního jako sebe samého". Prostřednictvím tohoto příkazu, který se opírá o víru, se láska mění, poněvadž láska k bližnímu se stává povinností. Toto ideové východisko slouží k analýze projevů lásky k bližnímu v rovině světské i věčné lásky. Shrnující výklad vazby mezi láskou a vírou v rámci křesťanského života. Pc. L1e6 Zdroj anotace: Národní knihovna ČR