Autor píše metodou jakýchsi nepravidelných sonetů, kterými vyjadřuje nejrůznější epizody a postřehy z vlastního života. Texty jsou plné slovních hříček, což ostatně potvrzuje i titul sbírky. Na verších je pak zřetelně vidět, že autora práce s jazykem upřímně těší a stává se dominantním prvkem jeho poezie. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze