Druhá samostatná část autorovy trilogie o bojích jež vedly k osvobození Maďarska za Vel. vlast. války, je věnována pouličním bojům a obsazení Budapešti Sovětskou armádou v lednu 1945. Román psaný v 1. osobě, optimistickým, místy až humorným tónem (vypravěčkou je příslušnice Sovětské armády - dcera maď. polit. emigranta, žijícího v Moskvě) je po faktografické stránce dokladem mistrné, sovětské vojenské taktiky při dobývání měst a důvtipu a iniciativy sovět. vojáků a velitelů při řešení bojových úkolů (vrcholí vylíčením bitvy u Operetního divadla 18. ledna 1945), po stránce ideové dokladem sovětské bratrské pomoci a péče o obyvatelstvo fašisty zničeného města (osvobození budapešťského ghetta, péče o tiskárnu, jednání s maď. komunisty - představiteli osvobozeneckého hnutí, kterým mluvčí sovětských armád říká: "Zde nemluví vítěz s poraženým, ne zástupce velkého lidu se zástupci malého národa, nýbrž komunista s komunistou, v zájmu jeho národa, v zájmu našich národů. Nikdo neprosí a nikdo nedává. Společně zjistíme úkoly, které společně vyřešíme každý na svém místě.") Zdroj anotace: Národní knihovna ČR