Ve třech povídkách této nevelké sbírky defilují zoufalci, prašpatně vybavení pro skutečný život, v němž se marně snaží orientovat nebo se jím nechávají bezradně vláčet. Je tomu tak u protagonisty první povídky, který se pokouší stylizovat do nezúčastněného pozorovatele, pořizujícího nahrávky a zpovídajícího své okolí, selhává ale ve vlastním vztahu s přítelkyní, ba dokonce i ve snadné roli telefonního stalkera. Druhá z próz uvádí na scénu průměrnou pubertální dívku s jejími nereálnými sny a životem v imaginárním světě celebrit a internetové komunikace. Autor ji nechá setkat se s jejím princem, avšak v podobě velmi nevítané a traumatické. Rezignovaný hrdina poslední prózy snad zahlédne jakousi naději, když nedobrovolně stráví večer ve společnosti malého dítěte své bývalé lásky. V Pechových hořkých příbězích s častými záblesky šibeničního humoru se pravidelně vrací téma složitosti skutečného světa v porovnání s lehkostí toho virtuálního, marných pokusů rozetnout gordické uzly nefunkčních vztahů násilnou zkratkou, útěků do vlastních světů, vnitřních her a představ. Jsou tak působivým a autentickým svědectví o pocitu generace komunikačních technologií a virtuálních světů. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz