Ve Dvanácti klavírních preludiích autor kombinuje mnoho skladebných prvků: fugatto, volnější preludiové plochy, místy používá ostinátní figury, některé části mají toccatový charakter místy prokládaný arpeggiem. Náladou je každá z dvanácti částí odlišná, ať již modálním charakterem, taneční rozmarností nebo bouřlivou náladou. Dramaturgicky je cyklus logicky uzavřen, věřím, že se může bez problémů stát kmenovou skladbou kteréhokoli klavírního virtuosa. Části se jmenují Útočně, Hravě, S úsměvem, Dramaticky, S humorem, Ukolébavka, Gigue, Rozhovor, Rozzlobeně, Vzpomínka, Bouřlivě, Smíření. Tímto cyklem s vysokými interpretačními nároky se autor po letech vrátil ke svým kořenům. Totiž ke klavírní tvorbě. Kompozice využívá rozostřené diatoniky, která se po menším harmonickém odbočení s železnou pravidelností rozvádí do příslušných konsonancí. Na mne osobně kompozice udělala poměrně hluboký dojem, ač se nejedná o skladbu v žádném slova smyslu experimentální, autor dobře ví, k jakým výrazovým prostředkům sáhnout. obsazení: pfte solo materiál: part nakl.č.: R 206 Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU