Kniha představuje unikátní síť německých společenskovědních a humanitních ústavů v zahraničí, jak se utvářela a vyvíjela od osmdesátých let 19. století do poslední zásadní reformy v roce 2009. Předmětem zájmu je patnáct pracovišť působících v Evropě, USA nebo Asii, která provádějí výzkum především v oboru historie, ale i dějin umění, archeologie, ekonomie či orientalistiky. Analýza se soustředí jak na vývoj, publikační produkci a vůdčí osobnosti jednotlivých ústavů, tak na jejich kooperaci s vědci a institucemi hostitelských zemí. Badatelská pracoviště jsou zároveň sledována z perspektivy německé zahraniční kulturní politiky, v níž hrají sice nenápadnou, ale trvale velmi významnou roli. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz