Vzpomínková próza překladatele a publicista Jána Roznera vyšla poprvé na Slovensku v roce 2009, tři roky po smrti autora a šestadvacet let po jejím napsání, a hned se stala slovenskou „Knihou roku 2009“. Formálním rámcem knihy jsou vzpomínky autora na události v době od smrti do pohřbu jeho ženy Zory Jesenské na konci roku 1972. Oba, Rozner i Jesenská, patřili po roce 1968 k zakázaným autorům, jejich díla, tj. zejména překlady, byla vyřazena z knihoven a bylo jim znemožněno vykonávat povolání. Husákovský režim se pohřbu Jesenské obával a uchýlil se k masivnímu zastrašování lidí i absurdním praktikám, jako je např. kontrola výběru hudby pro smuteční obřad. Autorův záběr je však širší - přináší svědectví o kulturních, společenských a politických poměrech na Slovensku na počátku československé normalizace a jeho reflexe sahají ještě dál, až do let čtyřicátých. Další rovina prózy je osobní, autor sleduje peripetie svého manželství, svůj vnitřní svět včetně selhání a poklesků; otevřenost a kritičnost vůči sobě mu pak umožňuje otevřeně hovořit i o druhých. Kniha je autentickou zprávou o lidech, událostech a poměrech dané doby. Zároveň ale má charakter románové kompozice, což podtrhuje i fakt, že autorovo líčení se odvíjí ve třetí osobě. Její působivost je dána nejen emocionálním zaujetím vypravování, ale především jeho uměleckou přesvědčivostí a literárním  mistrovstvím. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz