Nejparadoxnější na nelidskosti je to, že se nevyskytuje mimo lidství. Aby byl člověk nelidský, nemusí ztratit veškerý smysl pro lidskost. Nelidskost je tedy jedním z velice běžných způsobů, jakým lidé projevují své lidství. Druhým paradoxem nelidskosti je to, že ji neustále zjišťujeme, ale nikdy si na ni nezvykneme. Kdokoli v druhém nepoznává svého bližního, má pocit, že je vůči němu vyvázán jak z jakéhokoliv soucitu a slitování, tak z jakékoliv spravedlnosti. Autor dochází k závěru, že sklon k nelidskosti je původně obsažen v lidském sklonu k pohrdání. Jedinou ochranou proti nelidskosti je vzájemná tolerance pojatá jako sdílení odlišnosti. Tuto toleranci umožňuje demokratický režim, kde je tolerance nezbytná, a dále respekt a porozumění. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz