Itálie druhé poloviny XX. a začátku XXI. století je v dílech českých literárních autorů nejednou opomíjená. Zdá se, že témata země pod Alpami z rukopisů českých beletristů téměř vymizela. Alice Bílá se tuto mezeru snaží ve své nejnovější knize zaplnit. Čtrnáct příběhů, které předkládá, zobrazuje život lidí v Neapoli, Římě, Boloni, Benátkách, Pise velmi otevřeně, nevyhýbá se tématům, která by se mnohým našim spisovatelům zdála nepřípustná nebo nevhodná pro literární zpracování. Její jazyk je velmi kultivovaný., jev snad i výjimečný v dnešní záplavě knih "hovořících" slangem, velmi pokleslou češtinou, módním jazykem plným vulgarismů a tónů žižkovské ulice. Příběhy jsou nabité dějem. Jsou plné zvratů., dojmou, rozesmějí, strhnou. Obrazy jako květy nejrůznějších barev a tvarů rozkvétají před čtenářovýma očima, uvadání, tak přirozené jiným květinám, se jim vyhýbá. Některé příběhy možná i popudí: výběrem a zpracováním "italských reálií" (ve své podstatě však vždy jde o obecný problém, tzn. i český - problém, o kterém by někteří z nás raději ani neslyšeli, natož aby o něm četli). Natasha z Benátek, která je vypuzena ze společnosti lidí, chlapec Mili s nemocným srdcem, který dokáže víc jak zdraví dospělí, farář, pasoucí své ovečky velmi specifickým způsobem, milovník vína a jiných nápojů z Pisy, který se propije k nesmrtelnosti, to je jen několik málo soust literární hostiny o čtrnácti chodech. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz