Počet záznamů: 1  

Medialita divadla v souvislostech české teorie divadla

  1. Zobrazit informace o knize na stránce www.obalkyknih.cz

    kniha


     Neznal, Vít - Autor
    105 stran ; 21 cm
    ISBN 978-80-7331-552-8
     divadlo  divadelní teorie  komunikace (sdělování)  dialog kultur
     studie
    SignaturaC 398.688
    Umístění 792 - Divadlo
    Medialita divadla v souvislostech české teorie divadla
    PobočkaKde najdu?InfoSignatura
    Lidická ( volný výběr ) k vypůjčeníC 398.688   

    Údaje o názvuMedialita divadla v souvislostech české teorie divadla / Vít Neznal
    Část názvuMedialita divadla
    Záhlaví-jméno Neznal, Vít (Autor)
    NakladatelV Praze : Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU, 2020
    Fyz.popis105 stran ; 21 cm
    ISBN978-80-7331-552-8
    Číslo nár. bibl.cnb003265910
    Poznámky o skryté bibliografii a rejstřícíchObsahuje bibliografické odkazy, bibliografii a rejstřík
    Jazyková pozn.Anglické resumé
    Předmět.hesla divadlo * divadelní teorie * komunikace (sdělování) * dialog kultur
    Forma, žánr studie
    Konspekt792 - Divadlo. Divadelní představení
    MDT 792 , 792.01 , 81`221 , 316.72/.73 , (048.8)
    Země vyd.Česko
    Jazyk dok.čeština
    Ve volném výběru792 - Divadlo
    Druh dok.KNIHY
    Medialita divadla v souvislostech české teorie divadla
    Záměrem této knihy je zkoumání divadla v širších mediálních (a nikoli pouze uměleckých) souvislostech. Neklade si za cíl vymezit pevné a neprostupné hranice divadla, nýbrž se v návaznosti na tradici české teorie divadla pokouší hledat určité zakládající, mediálně-konstitutivní rysy divadelního aktu, jinými slovy, co všechno a za jakých podmínek může být za divadlo považováno. Hlavní pozornost je přitom věnována dichotomii divadla a skutečnosti, tedy otázce, co znamená, že divadlo je sice zakořeněné v životě, nicméně mediálně je z něj současně automaticky a nezvratně vytržené. Z podtitulu knihy zároveň vyplývá, že se kniha zabývá především českou teorií divadla a zkoumaná témata nahlíží na pozadí její tradice a jejích specifik (syntetický základ, bezprostřednost jako systémový rys média, nesubstanční pojetí díla, herectví jako řídící umění, totální trojrozměrná zpětnovazební komunikace, která má zásadní důsledky pro specifickou povahu divadelního herectví, a aktivní pozice diváka). Zahraniční autoři v práci z tohoto důvodu figurují především jako určitý protipól této tradici (i ve vztahu k české estetice). S vědomím jisté nepřesnosti lze dokonce mluvit o tom, že je v práci obzvlášť kladen důraz na tzv. pražsko-brněnskou strukturálně-sémiotickou školu, která ovšem není nijak programově deklarována a takové vágní teritoriální vymezení spíš odkazuje na určité směřování v myšlení o divadle u okruhu teoretiků kolem pražské DAMU (Jan Císař, Jaroslav Etlík) a katedry divadelní vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (Petr Pavlovský, Martin Pšenička), které se ale souběžně objevuje i v pracích některých brněnských divadelních teoretiků, např. Iva Osolsobě a Jana Roubala. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU
    Načítání…

Počet záznamů: 1  

  Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom jak používáme cookies.