Generace lidí narozených od poloviny šedesátých do začátku sedmdesátých let prožívala dospívání v době totality, a proto vítala změnu režimu v roce 1989 s velkým nadšením. Mnozí se zúčastnili aktivně stávkového hnutí jako studenti středních a vysokých škol. Do dalšího desetiletí vstupovali s elánem a chutí mladého člověka vstupujícího do života dospělých. Další vývoj však znamenal pro mnoho z nich zklamání a rozčarování, jež bylo v této generaci ještě umocněné změnami v osobním životě, které přicházejí se snahou uplatnit se v zaměstnání, založit si rodinu a být plnohodnotným členem společnosti. Sbírka básní je záznamem právě tohoto vývoje v životě mladé ženy, která kromě všech zmíněných otázek také zjišťuje, že se změnou společenských poměrů je od ní očekávané zcela jiné chování a role ve společnosti, než k jaké byla od dětství vychovávána. Všechno dosavadní úsilí se zdá být zbytečné a cíle nerealizovatelné. Ze sbírky je znát zklamání vedoucí až k depresi, zaznívá kritika negativního společenského vývoje i závažných problémů jako jsou rozpad rodin, drogy a prostituce, povrchní snobismus, které dřív také existovaly, ale skrytě, ze sdělovacích prostředků se o nich nikdo nedozvěděl. Zároveň je zde však stále pod povrchem skrytý jistý záblesk naděje, že původní cíle byly správné, a přes společenské klima a názory okolí se je jednou podaří uskutečnit. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU