Robert Misik popisuje plasticky, s pomocí empirie a empatie, jak se hodnoty pracujících tříd vyvíjely – a jak jsou dnes falešnými přáteli „obyčejných lidí“ zneužívány. Rozmach populismu nelze vysvětlit, tvrdí Misik, dokud člověk neporozumí skrytým zneuznáním v rámci třídní společnosti. Pracující třídy jsou vystaveny ekonomické konkurenci, zaznamenávají společenský sestup, jejich příslušníci zažívají, jak jsou snadno vyměnitelní a že je jejich styl života znevažován. Existuje vztek těchto „obyčejných lidí“, který souvisí s hodnotami a normami, které se za posledních 200 let v lidových třídách vyvinuly. S étosem tvrdé práce. S povědomím, že člověk nic nedostane zadarmo, ale že mu za jeho výkony náleží respekt. K těmto hodnotám patří i rovnostářský duch: že každý má stejnou hodnotu; hrdost na to být „obyčejný člověk“; smysl pro komunitu včetně lokálního patriotismu a rebelská, ale současně tradiční kultura. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU